Mufův meditační koutek na Blog.cz

Všimli jste si toho někdy? Je léto, teplo a vy sedíte někde venku na pivu. Jste v pohodě a ta paní, co sedí vedle u stolu a popíjí svou čerstvě natočenou kofolu je evidentně také v totálním relaxu. V tom k ní přiletí vosa z nedalekého odpadního koše a ta paní se rázem změní na úplného šílence. Najednou začne kolem sebe máchat, nadávat a někdy ji to dokonce přinutí vstát a tancovat zvláštní taneček. Soukromě tomu říkám "letní vosí taneček".

Možná, že se v té paní pozná mnoho z vás. Prozradím vám moji metodu. Jmenuje se "vosa je můj mlsnej kamarád". Vyzkoušel jsem ji několikrát na vlastní kůži a opravdu funguje. Žádné vosí tanečky se už nemusí konat. Jediné co stačí je prostě zakrýt kofolu pivním táckem, zklidnit na chvili mysl a tělo, a čekat až vosa odletí.

Nechte vosu vosou, ona dělá jen to na co je od přírody naprogramovaná. Nemůže za to, že se tam zrovna nacházíte vy. Kdyby věděla co jste zač a jakou máte sílu a možnosti, nikdy by takový riskantní krok neudělala. Je to takový zmatený stroječek. Ona má příšernou chuť na sladké a ta chuť jí ovládá celý její život. No uznejte sami, chtěli byste být vosou? Není to zrovna sranda mít pořád takovou chuť, která vás může stát život během sekundy. Ona vám nechce ublížit. Neberte její nezkrotnou touhu po sladkém jako útok na vaši osobu.

Základem je tedy přikrýt nápoj táckem, nechat vosu vosou a zklidnit mysl a tělo. Jestliže vám bude chtít sednout na ruku, nechte jí sednout a nehýbejte se! Jestliže vám bude chtít sednout na obličej, lehce na ní foukněte. Vítr ji nevadí, je na něj zvyklá a má z něj respekt. Nakonec skutečně odletí a pokud tuto metodu vyzkoušíte, často budete překvapeni jak rychle ten mlsoun poletí od vás pryč. Vy si můžete užívat dál aniž by cokoliv narušilo vaši pohodu a třeba si řeknete, že ten hmyz není zas tak obtížný, jak nám to říkávali učitelky ve škole a rodičové doma.

Trapas, známe to asi všichni. Čas od času se prostě stane. Někdy je to takový malý neškodný, takový ten co člověk přejde mlčením. Jindy je to ale pořádný trapas, tam už se občas najde i odezva, zpravidla velmi rozpačitá. Trapas prostě nečekáme a hup, najednou je tu.

Mám trapasy, na rozdíl od většiny lidí, rád a to i ty vlastní. Jsou to takové ty chvilky, kdy je mysl v koncích. Jako by se zašmodrchala sama do sebe a zoufale neví co s tím. Zápasí s tím co říct nebo neříct a je to zábava, pokud se na to zkusíte podívat z jiného úhlu pohledu. Zkuste to někdy, až se stane nějaký trapas chvíli ty lidičky pozorujte. Prostě jen sledujte. Teď jste divák a bavíte se - komedie jménem život právě začíná. Herci jsou v tom filmu tak roztomilí a bezmocní ve své snaze o rozuzlení zápletky. Jak moc chtějí z trapasu ven a ono to vlastně nejde. Trapasy jsou prostě takové kóany všedního života.

Kdysi mi má jedna učitelka před třídou řekla:
"Jiří, vy jste takový mistr trapasu."
Tenkrát jsem nevěděl jak se mám na tu "pochvalu" zatvářit. Vlastně to byl docela trapas. Dnes děkuji za tu trapnou diagnózu, byl to kompliment.

Máyové mají jedno moc pěkné denní znamení Chuen - opička. Je to takový rarášek, co nás z našich intelektuálních a duchovních výšin vrací zpátky na zem, střílí si z nás a dělá trapasy, abychom náhodou moc nezpychli. Čas od času jí potkáme všichni. Až jí zas jednou potkáte, pozdravte jí a poděkujte. Potřebujeme jí.

Jeden zenovej, japonské zdroje se o něm schválně nezminují, byl pro evropany moc expresivní:

Mnich: "Mistře, jak nejrychleji dosáhnout osvícení?"
Mistr: "Uz jsi byl ráno na hajzlu?"
Mnich: "Ano mistře."
Mistr: "Tak si umej ruku, máš ji od hovna!"

V tu chvíli dosáhl mnich osvícení.

Přijdou dva lidé na zastávku autobusu. Jeden koukne na jízdní řád a počítá čas - každou chvíli jeho mysl kontroluje hodinky. Ten druhý se jen dívá jak věci plynou sami od sebe - čas se pro něj zastavil, není co měřit.

Přesto oba dva odjedou stejným autobusem...